MBU jako bezpečné místo pro rozvoj potenciálu

Začněme Vaším představením. Kde jste působila a čemu jste věnovala před svým působením na MBU AV ČR?

Můj profesní život se točí kolem advokacie, což je práce, která mě naučila hledat řešení i v hodně zamotaných situacích. Na MBU AV ČR působím jako externistka, což vnímám jako velkou výhodu – dovoluje mi to nahlédnout do vnitřního chodu ústavu, ale zároveň si udržet zdravý odstup člověka „zvenčí“.

Jak vnímáte téma ochrany práv a neetického chování (nejen) na našem ústavu?

Jako advokátka beru etiku a práva jako naprostý základ – bez nich to zkrátka nefunguje, a to ani ve vědě. Vědecká práce vyžaduje velké soustředění a čistou hlavu pro kreativitu. Toho ale těžko dosáhnete, pokud musíte řešit nespravedlnost nebo toxické chování na pracovišti. Chtěla bych, aby byl MBU AV ČR bezpečným místem. Ne proto, že to nařizují předpisy, ale proto, že jen v takovém prostředí může každý naplno rozvinout svůj potenciál.

Jaký byl Váš první dojem při vstupu na MBU AV ČR?

Svět vědy je fascinující, ale zároveň jsem rychle zaznamenala výzvy, kterým čelí. Právní prostředí je v mnoha ohledech podobně specifické. Sice nejsem vědkyně, ale lidské dynamice v týmech rozumím velmi dobře. Právě ten zmiňovaný pohled zvenčí mi pomáhá vidět věci, které už lidem uvnitř mohou připadat jako běžná součást provozu – i když by to tak být nemuselo.

S čím a jak se na Vás mohou kolegové a kolegyně obracet?

V podstatě úplně se vším, co vás v práci tíží. Jako advokátka jsem vázána mlčenlivostí, což samozřejmě platí i tady. Můžete za mnou přijít, když máte pocit, že se vám děje nespravedlnost, když vám drhne komunikace v týmu, nebo když si prostě nejste jistí, jak určité jednání vyhodnotit. Nejsem tu od toho, abych soudila, ale abychom spolu našli cestu, jak situaci vyřešit – diskrétně a v klidu.

Na MBU AV ČR působíte přibližně pět měsíců. Co se Vám (ne)podařilo?

Těch pět měsíců uteklo rychle. Když se ohlédnu, mám radost, že se nám podařilo nastavit spolupráci s interními kontaktními osobami, s ombudsmankou Akademie věd ČR, navázat kontakt s dalšími ústavními ombudsmany, vytvořit bezpečný a důvěrný prostor pro konzultace a otevřít první případy.

Co se nepovedlo? Asi to, že se o mně jako o externí ombudsmance možná ještě neví v každé laboratoři, ale na tom postupně pracujeme. Pro mě osobně je to nová a zajímavá role, kde se i já stále učím, jak lidem v tomto specifickém prostředí pomáhat co nejlépe.

Čeho byste chtěla ze své pozice ombudsmanky MBU AV ČR dosáhnout? Jaké máte cíle?

Mým cílem je, aby lidé zahodili obavy a vnímali mě jako bezpečný, neformální přístav, kde je někdo opravdu vyslechne. Chci, aby každý na MBU věděl, že má k dispozici neutrální osobu, která se na problémy podívá s právní precizností, ale hlavně s lidským přístupem. Zkrátka chci přispět k tomu, aby se tu všem pracovalo o kus lépe.

Děkujeme za rozhovor a podporu našich kolegyň a kolegů!