cz
en
Aktuality
Rozhovor

Věčné chemikálie v potravním řetězci: Lekce z odlehlých oblastí – Svalbard

Jaroslav Semerád a další kolegové a kolegyně z Laboratoře environmentální biotechnologie MBÚ byli společně s týmem geochemika Michaela Komárka z Fakulty životního prostředí ČZU (FŽP ČZU) na Svalbardu. Cílem terénní práce v arktické oblasti bylo získat vzorky ryb, zooplanktonu, vody a sedimentů, které budou dále testovat na přítomnost poly- a perfluorovaných látek.

15. 8. 2025

Tříletý projekt M. Komárka z FŽP „Věčné chemikálie v potravním řetězci: Lekce z odlehlých oblastí“ začal v tomto roce a červencový odběr vzorků byl prvním sběrem. Do tenat, na návazcové šnůry a pruty desítka vědců během celodenních plaveb nachytala tresky, vranky, platýze, ale i vzácnější druhy, jako rejnoky, siveny a vlkouše.

Špicberky (norsky Svalbard) je souostroví v Severním ledovém oceánu. Největším městem je Longyearbyen, kde je také česká arktická výzkumná stanice, který sloužila jako základna pro výjezdy a první zpracování vzorků. Jak terénní práce probíhala jsme se zeptali spoluřešitele projektu Jaroslava Semeráda z MBÚ.

Co se děje se vzorky a jaké informace se z analýz dozvíme?

Vzorky nyní čekají na polární stanici dokud nezískáme potřebná povolení k jejich vývozu. Následně budou trasportovany do naší laboratoře a analyzované pro přítomnost věčných chemikálií jako tisíce obdobných vzorků bioty z celé Evropy, které v rámci různých projektu zpracováváme.

Vzorky z Arktidy nám poskytnou nejen informace o kontaminaci těch nejodlehlejších oblastí světa antropogenními konaminanty, ale zároveň získáme cenné informace o jejich osudu v životním prostředí. V řídce osídlené oblasti soustroví Svalbard jsou jasně definované zdroje věčných chemikálií a detailní analýza akvatických i terestrických ekosystémů nám odpoví na otázky ohledně šíření těchto toxických látek vodou tak i například sněhem.

Na Špicberkách panuje v tomto období polární den a Slunce tedy nezapadá. Jak se vám pracovalo?

Jak nezapadá Slunce, nemáte představu o tom kdy den končí a byly dny kdy se vzorky odebírali či zpracovávali od rána až do pozdních večerních hodin. Nebylo vyjímkou, že jsme se z odlovů vraceli i po půlnoci – avšak stále za světla. Výhoda nekončícího dne byla, že se za týden práce zvládlo to co v normálních podmínkách za dva. Člověk se také cítí tak nějak bezpečněji, když v této zemi vidí kolem sebe.

Podívejte se na fotogalerii (Jaroslav Semerád, Mikrobiologický ústav AV ČR)

Projekt je podpořen grantem GAČR (2025-2027), program: standardní grantové projekty